X dobrých věcí, životní spokojenost a placebo

Koncem roku 2013 jsme v PLESS podrobněji zkoumali účinnost jednoho známého cvičení pro zvyšování životní spokojenosti. Dřívější výzkum Martina Seligmana ukázal, že budeme-li si večer před spaním zapisovat tři pozitivní věci, které se nám v ten den staly, spolu s důvody, proč se staly, budeme se již po týdnu cítit lépe.1

Toto cvičení, známé jako „3 dobré věci“, je obecně považováno za účinný prostředek pro zvýšení pocitu štěstí a životní spokojenosti, a často je doporučováno nejen samotným Seligmanem, ale i dalšími autory, popularizátory či bloggery na internetu. Obvykle zůstává původní instrukce zachována, v některých případech je ale například místo tří věcí doporučeno psát pozitivních událostí pět nebo sedm.
Ačkoliv se může zdát, že psát více dobrých věcí je lepší, nemusí to být pravda. V jiné studii se ukázalo, že když si měli lidé vzpomenout na několik pozitivních události z uplynulého roku a pak zhodnotit, jak šťastný to byl rok, skupina lidí, kteří vzpomínali na 3 pozitivní událostí, v průměru hodnotila svůj rok jako šťastnější než lidé, kteří si měli vzpomenout na 12 věcí.2
Ve skutečnosti počet věcí, které měli lidé uvádět, vytvořil určitý referenční rámec – požaduje-li výzkumník uvést 12 pozitivních událostí, je jistě normální vysypat jich z rukávu alespoň právě tolik, a pokud to oni nesvedou, lze z toho vyvodit, že jejich rok byl v porovnání s ostatními spíše méně šťastný. Pokud si však měli vybavit pouze 3 věci, skutečně si požadovaný počet vybavili a při pomyšlení na ně měli tendenci hodnotit uplynulý rok jako spíše šťastnější.
V PLESS jsme se proto rozhodli prozkoumat, zda má na účinnost výše zmíněného cvičení vliv počet věcí, jež mají lidé každý den psát.

Po registraci na internetových stránkách výzkumu byl každý z 204 účastníků náhodně přidělen do jedné z deseti skupin, jež se lišily dle počtu pozitivních věcí, které měli účastníci za úkol každý den v průběhu dvou týdnů vyplňovat do on-line formuláře. U každého účastníka byla zjišťována životní spokojenost a aktuální nálada před začátkem a bezprostředně po skončení výzkumu a následně ještě za týden a šest týdnů.

Při analýze se nám žádný vliv počtu věcí na účinky cvičení objevit nepodařilo, a tudíž se zdá, že počet zapisovaných věcí není důležitý. Tento zdánlivý rozpor s dříve zmiňovanou studií může mít zajímavé vysvětlení: Naše výsledky totiž naznačují, že účastníci se celkem dobře přizpůsobili požadavkům cvičení a osobám ve skupině s 10 věcmi tak cvičení brzy nepřipadalo těžší než lidem ve skupině s jednou věcí, a žádný pociťovaný rozdíl v obtížnosti tedy mezi skupinami nebyl.
V naší studii jsme ale nezaznamenali ještě jeden důležitější efekt – u účastníků totiž po dvou týdnech nedošlo k žádnému zvýšení životní spokojenosti. Zde je možnou příčinou složení našeho výzkumného souboru: zatímco my jsme cvičení zkoumali na skupině studentů, kteří za odměnu získali extra body ve svých předmětech, předchozí studie využívaly osoby, jež aktivně vyhledávaly informace a rady jak zlepšit své štěstí. Takovéto osoby věří účinnosti cvičení spíše než běžný student (jen 51 ze 172 lidí, kteří naši studii dokončili, prohlásilo, že cvičení podle nich funguje), a právě víra v účinnost může sehrávat významnou roli pro zvýšení štěstí: u osob, jež řekly, že cvičení funguje, skutečně k nárůstu životní spokojenosti došlo. Ačkoliv to z našich výsledků nelze jednoznačně vyvodit, celé cvičení „3 dobré věci“ tak může ve skutečnosti fungovat pouze jako placebo a pomáhat jen lidem, kteří v něj věří.

Naše původní hypotéza se sice nepotvrdila, a i když je to často vnímáno jako nežádoucí výsledek zkoumání, nebereme to nijak tragicky. Poznání faktorů, jež různé psychologické procesy neovlivňují, taktéž pomáhá k lepšímu pochopení fungování těchto procesů. Problémem naopak je, když negativní výsledky zůstávají na dně šuplíků (či pevných disků) výzkumníků a nikdo se o nich nikdy nedozví: jiní vědci pak mohou zbytečně zkoušet tu samou věc znovu, což nijak nepřispívá k poznání lidské psychiky.

Pokud vás tato studie zaujala, podrobněji se o jejím průběhu a výsledcích můžete dočíst v článku publikovaném v Journal of Research in Personality.

Literatura

  1. Seligman, M. E., Steen, T. A., Park, N., & Peterson, C. (2005). Positive psychology progress. American psychologist, 60, 410-421.
  2. O’Brien, E. (2013). Easy to Retrieve but Hard to Believe: Metacognitive Discounting of the Unpleasantly Possible. Psychological science, 24, 844–851.
Posted in on-line, results

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

*