Účinnost potlačování myšlenek

Stalo se Vám někdy, že jste se snažili na něco nemyslet a ona se ta myšlenka neustále vracela jako bumerang?
Pravděpodobně ano a nejste sami. Někdy se nám zkrátka určitou myšlenku zahnat nedaří a často se zdá, že čím usilovněji se myšlenku snažíme potlačit, tím intenzivněji se nám vrací.

Právě tento jev začal koncem osmdesátých let minulého století experimentálně zkoumat Daniel Wegner se svými kolegy 1. Wegner posléze výsledky svých studií zastřešil pod teorii Ironických procesů mentální kontroly 2.

Teorie rozlišuje dva příbuzné jevy, nazývané jako počáteční (initial) a zpětný (rebound) efekt. U prvního efektu jde o to, že když se lidé snaží potlačit nějakou myšlenku, v tu chvíli na ní naopak začnou myslet více než lidé, kteří se jí potlačit nesnaží. Druhý efekt se objevuje až po tom, co lidé přestali potlačovat danou myšlenku. Pro ilustraci si zkuste představit, že se potřebujete v práci soustředit, a tak se snažíte nemyslet na to, že se večer hraje Liga Mistrů. Čím víc se na to v práci snažíte zapomenout, tím častěji na to myslíte. To je počáteční efekt. Zpětný efekt byste zažívali, když byste následně strávili přemýšlením o Lize Mistrů celou cestu domů. Wegnerova teorie tvrdí, že byste udělali lépe, kdybyste se na onen prokletý fotbalový zápas zapomenout nesnažili – v práci byste si sice občas k fotbalu odskočili, ale nedostali vynadáno, že jste duchem jinde; a cestou domů byste si spíše vzpomenuli, že máte nakoupit. Teorie ironických procesů mentální kontroly se dočkala poměrně kladného přijetí a poznatky z ní začaly prostupovat například do teorií o vzniku obsedantně-kompulzivních poruch, tvorby efektivních intervencí pro jejich zvládání 3 a spoustu dalších oblastí – tato teorie zkrátka táhne 4. Zajímavé prostoupení této teorie s další oblastí můžeme pozorovat při studiu tzv. vyčerpávání ega, o němž psal Marek Hnilica v tomto příspěvku.

Počáteční a zpětný efekt se dočkaly i meta-analýzy 5, která však přinesla poměrně smíšené výsledky. Zatímco zpětný efekt se ukázal jako celkem stabilní jev, s počátečním efektem to mírně řečeno není tak jednoduché: aktuálně nemáme přesvědčivé důkazy o jeho existenci. Tyto výsledky ovšem nemusí být úplně definitivní, Wegner totiž předpokládá, že počáteční efekt by se mohl objevovat jen pokud je člověk pod kognitivní zátěží, což ve zmíněné meta-analýze zohledněno není.

Poměrně nepříjemným nedostatkem dřívějších studií (a vlastně psychologického výzkumu obecně) jsou malé vzorky. Do roku 2001 se studií zkoumajících počáteční či zpětný efekt zúčastnilo v průměru 34 lidí (min = 18, max = 104). Pokud je nám známo, tak největší vzorek v podobě 104 účastníků si udržel svůj rekord dodnes. To byl jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli v laboratoři PLESS uskutečnit pokus o replikaci těchto efektů.

Výzkum

Cílem našeho výzkumu bylo zreplikovat jak počáteční, tak zpětný efekt. Sběr dat probíhal online prostřednictvím stránek Qualtrics. Celý design byl velmi jednoduchý – poté, co si účastníci přečetli krátký text o ledním medvědovi, byli náhodně rozděleni do dvou skupin (viz obr):

  1. “Potlačovací” skupina dostala v první fázi instrukci, aby se snažila na bílého medvěda nemyslet.
  2. Kontrolní skupina měla myšlení na medvěda povoleno.

V druhé fázi pak už lidé v obou skupinách mohli mohli myslet na co chtěli.

Vždy, když účastník na medvěda pomyslel, měl kliknout myší kdekoli na obrazovce. Díky Qualtrics jsme byli schopni zaznamenávat počet kliknutí. Po absolvování dvou popsaných fází účastníci vyplnili své demografické údaje a prošli debriefingem.IVzhledem k tomu, že pro věrohodné výsledky experimentu jsme potřebovali, aby pokusným osobám fungovala myš tak jak má, ještě před přečtením textu a rozdělením do skupin jsme účastníky požádali, aby na jedné stránce třikrát kliknuli myší. Na další stránce jsme se jich zeptali, kolikrát opravdu kliknuli. Před vyhodnocováním dat jsme vyřadili ty záznamy, u kterých se počet kliknutí na jedné stránce a udaný počet kliknutí na další stránce nerovnal.

Design experimentu

Schéma experimentu.

Výsledky

Z nasbíraných dat jsme vyřazovali záznamy ať už z důvodu nedokončení experimentu, nevěrohodnost myši či přiznání, že se experimentu účastník dost pozorně nevěnoval. Po vyřazení jednoho přeborníka v klikání myší (1069 kliknutí během 4 minut, což je opravdu úctyhodný výkon) nám tak zbylo 193 záznamů, na kterých jsme analyzovali data.

Počáteční (initial) efekt

V první fázi experimentu jsme porovnávali počet kliknutí lidí, kteří se snažili myšlenku na přečtený text potlačovat, vůči lidem, kteří na něj myslet mohli. Z grafu je patrné, že rozdíly mezi těmito skupinami byly opravdu minimální a navíc v opačném směru než předpovídá Wegnerova teorie – lidé, kteří na medvěda myslet neměli na něj buď mysleli stejně, nebo dokonce opravdu méně. Replikace tedy nebyla úspěšná.

Počáteční efekt

Počáteční efekt. Distribuce počtu kliknutí v experimentální (vpravo) a kontrolní skupině (vlevo).

Zpětný (rebound) efekt

Zde jsme porovnávali počet kliknutí ve fázi, kdy obě skupiny mohly na text myslet, ovšem lišily se v tom, zda předtím měli myšlenky potlačovat nebo ne. Ani zde nebyl rozdíl mezi těmito skupinami a zpětný efekt se tak nepodařilo zreplikovat.

Zpětný efekt

Zpětný efekt. Distribuce počtu kliknutí v experimentální (vpravo) a kontrolní skupině (vlevo).

 

Co si z toho odnést?

Jak se pomalu stává zvykem, replikovat v psychologii efekt se často nepodaří. Je to důkaz, že původně popsaný efekt neexistuje? Určitě ne. Je to důkaz, že pokoušet se replikovat klasické experimenty je důležité? Určitě ano. Přílišné spoléhání se na jednotlivé malé studie snadno vede k zkresleným poznatkům. Výsledky každé studie, včetně té naší, jsou přitom jen malým dílkem velké skládanky, jež nám postupně odhaluje jak funguje svět kolem nás (a v naší hlavě).

Plusem naší studie je poměrně velký vzorek – alespoň v kontextu ostatních studií. Pořád si ovšem můžeme představit i větší. To jsme původně zamýšleli, žel, nepodařilo se – i vzhledem k tomu, že hodně lidí náš – přiznejme si – ne úplně zábavný experiment nedokončilo.

Kombinace výsledků naší studie s předchozími naznačuje, že to ale s potlačováním myšlenek nemusí být tak jednoduché, jak se nám dosud zdálo. Ale pro případ, že počáteční a zpětný efekt přece jen existují: V žádném případě nemyslete na laboratoř PLESS a účast v našich experimentech!

Literatura

  1. Wegner, D., Schneider, D., Carter, S., & White, T. (1987). Paradoxical effects of thought suppression. Journal of Personality and Social Psychology, 53, 5–13.
  2. Wegner, D. (1994). Ironic processes of mental control. Psychological Review, 101(1), 34–52. doi:10.1037/0033-295X.101.1.34
  3. Wegner, D. M. (2011). Setting Free the Bears: Escape From Thought Suppression. American Psychologist, 34(2), 192–193. doi:10.1037/h0078268
  4. Rassin, E. (2005). Thought Suppression. (1st ed.) Burlington: Elsevier.
  5. Abramowitz, J. S., Tolin, D. F., & Street, G. P. (2001). Paradoxical effects of thought suppression: A meta-analysis of controlled studies. Clinical Psychology Review, 21(5), 683–703. doi:10.1016/S0272-7358(00)00057-X

   [ + ]

Posted in on-line, results

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

*