Kritici předregistrací oprávněně upozorňují, že předregistrace samotná ještě nezaručuje důvěryhodnost studie. Předregistrovaný plán výzkumu může být příliš obecný na to, aby efektivně omezil flexibilitu při analýze, a nebo se od něj mohou výzkumníci nakonec odchýlit. Větší transparence výzkumu, kterou ale předregistrace spolu se zveřejňováním materiálů a dat přinášejí, nicméně umožňuje důvěryhodnost daného výzkumu posoudit.
Na příkladu nové studie v Nature to názorně ukazují autoři blogu Datacolada: Ačkoliv byl terénní experiment zaměřen na snižování kriminality předregistrován, hlavní a jediný signifikantní reportovaný výsledek pochází z analýzy, která vůbec nebyla původně plánována, což v kombinaci s relativně vysokou p-hodnotou (~ .03) svědčí spíše o neexistenci skutečného efektu. Při kontrole materiálů se navíc ukázalo, že i kdyby byl efekt skutečný, nelze jej jednoznačně interpretovat.
Ano, předregistrace, open data a zveřejněné materiály nejsou magickou zárukou platnosti výsledků. Ale ve srovnání s dosavadní praxí, kdy po publikování prakticky nebylo možné platnost výsledků nijak prozkoumat, jde jednoznačně o posun správným směrem. A i když takto autoři studií riskují, že někdo v jejich práci dodatečně objeví nedostatky, v konečném důsledku budou mít užitek z transparentnějšího výzkumu všichni