Přijímací pohovor, váš největší nedostatek a humblebragging

Představte si, že jste u přijímacího pohovoru na vysněnou pracovní pozici a k úspěchu vám zbývá už jen krůček. Najednou přichází otázka: „Jaké jsou podle Vás Vaše slabé stránky?“ Co odpovíte? Můžete upřímně přiznat, že máte problémy s ranním vstáváním a často úkoly nedotahujete do konce a riskovat tak, že sice budete sice působit důvěryhodně, zároveň ale zhoršíte celkový dojem, jejž se během pohovoru snažíte o sobě vytvářet? Nebo naopak místo skutečných slabinu převedete „nedostatky“, jež jsou ve skutečnosti pozitiva, jako například workoholismus a přílišný perfekcionismus?

Na trhu existuje spousta příruček radících uchazečům, jak uspět u pohovoru a jakou taktiku v případě otázky o slabostech a nedostatcích použít. A ačkoliv se jejich doporučení někdy mírně liší, převládá rada uvádět při odpovědi „slabosti“, jež jsou ve skutečnosti spíše přednostmi. Tato taktika je někdy označována jako „humblebragging“ – název složený z anglických slov „humble“ a „brag“, tedy „skromný“ a „chvástat se“. Avšak skupina výzkumníků z Harvard Business School pod vedením Sezer Ovul nedávno ve své studii zjistila, že humblebragging v této situaci nejspíš není vhodným způsobem odpovědi [1]. Ačkoliv až 77% účastníků jejich studie by na danou otázku odpovědělo právě pomocí humblebragu (např.: „Jsem až moc velký perfekcionista“), protože byli přesvědčeni, že tak zvýší své šance pro přijetí, opak byl pravdou: Když dle jejich odpovědí následně nezávislí hodnotitelé posuzovali jejich vhodnost pro přijetí, humblebrageři dopadli hůře než ti, kteří otevřeně přiznali své slabiny.

Náš výzkum

Ve spolupráci s Petrem Houdkem z FPH na VŠE v Praze jsme se v laboratoři PLESS pokusili zjistit, jestli tyto výsledky dovedeme zreplikovat i s českými účastníky, a následně lépe prozkoumat, jak přesně se použitá taktika při odpovídání promítá do hodnocení uchazeče. V rámci první on-line studie jsme se celkem 117 studentů marketingové komunikace a managementu zeptali, jak by odpověděli na otázku: „Jaká je vaše největší slabina nebo nedostatek?“ při přijímacím pohovoru a proč by zvolili právě takovouto odpověď. Cílem bylo zjistit, zda se humblebragging a důvody, jež k němu vedou, budou objevovat i u českých respondentů stejně často jako u studentů v USA.

Výsledky ukázaly, že humblebrag se vyskytuje asi u poloviny respondentů, což je významně méně často než v USA. Druhá polovina respondentů by odpovídala upřímně, nicméně i upřímné odpovědi byly u našich účastníků často motivovány strategicky snahou o vyvolání dobrého dojmu. Zatímco zatajení skutečných nedostatků má pomoct vyvolat dojem, že uchazeč je schopnější, strategickým motivem přiznání skutečných slabin může být snaha o signalizaci vlastní upřímnosti a důvěryhodnosti.

Cílem druhé on-line studie bylo ověřit efektivitu jednotlivých typů odpovědi – konkrétně nás zajímalo, jak humblebrag či přiznání slabosti ovlivní vnímání uchazeče v různých osobnostních dimenzích (např. jak je schopný, inteligentní, flexibilní, ale taky upřímný, důvěryhodný nebo celkově vhodný pro přijetí). Celkem se studie zúčastnilo 135 studentů marketingové komunikace a žurnalistiky. Jejich úkolem bylo posoudit osobnostní vlastnosti a celkovou vhodnost pro přijetí uchazečů o zaměstnání. Oproti původní americké studii byl náš experiment o něco realističtější – uchazeči nebyli posuzování pouze dle odpovědi na otázku o slabostech, ale podobně jako ve skutečnosti proběhlo posouzení na základě celé řady různých informací. O každém uchazeči měli k dispozici informace o vzdělání a předchozích pracovních zkušenostech, jeho odpověď na otázku „Jaká je Vaše největší slabost?“a kromě toho ještě několik dalších doplňujících informací, například o znalosti anglického jazyka, řidičském průkazu, kreativitě a podobně.

Stejně jako v původní studii byli humblebrageři vnímáni jako méně upřímní, méně důvěryhodní a také celkově méně sympatičtí než uchazeči, kteří uvedli skutečnou slabost. Avšak na celkové hodnocení vhodnosti pro přijetí neměl v naší studii humblebrag vliv, což může být způsobeno tím, že humblebrageři byli zároveň hodnocení jako schopnější, inteligentnější a flexibilnější. Naše výsledky tedy potvrzují, že humblebrag snižuje vnímanou upřímnost, což ale bezprostředně neznamená, že sníží šance na přijetí – jiné hodnocené dimenze totiž může skutečně zvýšit, jak tomu bylo v naší studii například u kompetencí a inteligence.

Závěr

Jaké je tedy závěrečné doporučení? U každého pohovoru je třeba vyhodnotit situaci a podle toho uzpůsobit své odpovědi. Pokud se ucházíte o pozici, pro niž je klíčová upřímnost a důvěryhodnost, přiznání skutečné slabosti se zdá jako vhodnější volba. Pokud však ideálem vašeho budoucího zaměstnavatele není zrovna Mirek Dušín, díky humblebragu můžete působit jako schopnější, i když ne úplně sympatický a upřímný kandidát.

Výsledky samozřejmě nelze brát dogmaticky a 100% se na ně spoléhat – přece jen se jedná pouze o jednu studii, jež navíc pracuje se studentskou populací a posuzováním pouze hypotetických kandidátů. Ve skutečném světě mohou personalisté uchazeče hodnotit jiným způsobem než naši účastníci. Přesto ale i takto nedokonalé empirické data představují pro volbu vaší taktiky u příštího pohovoru spolehlivější základ než pouze osobními dojmy podložené rady z různých příruček.

(Text: Petra Karbanová, úpravy Adéla Becková a Marek Vranka)

O studii si rovněž můžete přečíst na stránce New York Magazine, případně si stáhnout její pre-print.

Literatura

  1. Sezer, O., Gino, F. & Norton, M. I. (2015). Humblebragging: A Distinct-and Ineffective-Self-Presentation Strategy. Harvard Business School Marketing Unit Working Paper, (15-080), 1–28.
Posted in on-line, results

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

*